Svátek má: Běla

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Nesoudíme vás za vaše zrůdné myšlenky, ale za vaše zrůdné činy

Zbořil: Nesoudíme vás za vaše zrůdné myšlenky, ale za vaše zrůdné činy

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout 75.výročí zahájení zasedání Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, ve skutečnosti mezinárodního soudu s německými válečnými zločinci..

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
26. listopadu 2020 - 03:20

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Především se mi zdá, že v Evropské unii, která si osobuje právo cenzurovat výklad evropských nebo světových dějin, a dokonce česká komisařka paní Jourová to má na starosti, nebo předpokládám, že se na Norimberský válečný tribunál nebude vzpomínat příliš intenzivně, protože přece jenom rozsudky nebyly jenom drastické, protože se podle nich popravovalo, ale zejména důkazní řízení bylo tak rozsáhlé, že se v Německu s ním nevyrovnali dodnes. Problém byl, nebo stále ještě je, že Karl Jaspers na obranu toho soudu napsal obsáhlý esej „Otázka viny“ (1946), kde mluví o tom, že je třeba rozlišovat vinu trestněprávní, politickou, morální a metafyzickou. Pravda je, že Norimberský tribunál posuzoval rovinu trestněprávní, a protože se musel vyrovnat s retroaktivitou, tak si zvolil alespoň podle obžalovací řeči amerického prokurátora Jacksona tezi „nesoudíme vás za vaše zrůdné myšlenky, za vaši ideologii, ale za vaše zrůdné činy“.

A ty zrůdné činy se měly stát tím, že se rozhodli členové Německé nacistické strany a později i lidé ve státních strukturách Velkoněmecké říše rozbít Výmarskou republiku, která byla považována za kvazidemokratickou, k tomu si vytvořili zvláštní politickou stranu, organizovanou jako vojenská organizace, tím je myšlena NSDAP a pak téměř teroristické, v té žalobě se to nazývá brutálními složkami moci, které terorizovaly občany, myšleno SA a SS. K tomu se  pak přidává tzv. zrůdná ideologie, teprve na třetím místě. Akta Zrůdné ideologie pak obsahují odůvodnění fyzické likvidace celých skupin obyvatelstva, v té době se ještě nemluvilo o genocidě, ale také zavlékání občanů okupovaných zemí na otrockou práci do zahraničí aj.   Byl tam citován velký seznam zločinů a stanoveny individuální odpovědnosti za tyto zločiny,“
uvádí Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Zpochybňování Norimberského procesu…

„Výklad legitimity a legálnosti Norimberského tribunálu byl a je dosud  zpochybňován,  nejen proto, že se jednalo o tento soud  s dvaadvaceti nejvyššími válečnými zločinci, ale navazovaly na něj další soudy s právníky a s politiky. Mimochodem i s otcem u nás dobře známého pana prezidenta Richarda Weizsäckera, jehož otec Ernst Heinrich von W. byl souzen kvůli tezi o „chemickém rozpuštění (nebo) rozmělnění Československa“, protože on byl zodpovědný n jako Státní tajemník na Úřadu zahraničí, který byl jakýmsi ministerstvem zahraničí Třetí říše, za likvidaci Československa.

Těch soudů byla celá řada, ale většinou později nebyli obžalovaní odsuzováni k tak drakonickým trestům jako těch dvaadvacet nejvyšších hodnostářů, ze kterých jen jeden byl odsouzen na doživotí, někteří byli dokonce osvobozeni (z té finančně-průmyslové opory Třetí říše“), 
vysvětluje Zdeněk Zbořil.



A co odkaz Norimberského procesu…
 
„Já si myslím, že stojí za to studovat Norimberský proces jako historickou událost, řekněme světového významu, protože pak něj navazovaly ještě další procesy, alespoň s takzvanými japonskými „militaristy“ v Tokiu v roce 1947 a pak ještě po letech další dva procesy v afrických zemích, kde byli souzeni lidé pro zločiny proti lidskosti. Z toho se vyvinul lidskoprávní kontext válečných tribunálů a došlo k definici zločinu genocidy. 

Kromě jiného je zajímavým „odkazem“  posuzování  individuální viny. Jednak se jim určila výše trestu a zajímavý  doživotní trest Rudolfa Hesse. Ten během války na několika frontách odletěl do Velké Británie (v květnu 1941). V Německu se to vykládalo jako že se zbláznil, ale zřejmě mu šlo o to, aby vyjednal s  Hitlerovi přátelsky nakloněnou aristokratickou skupinou ve Velké Británii uzavření separátního míru. V Norimberku byl odsouzen k doživotní mlčenlivosti. Rozsudek zněl na doživotí a toho se skutečně také dočkal  aniž by promluvil, aniž by vysvětlil svůj záměr a byl uznán do jisté míry jako nepříčetný. Přesto se u jeho hrobu scházeli neonacisté němečtí, ale jezdili tam i lidé, kteří se hlásili k  neonacismu v Čechách, Maďarsku, Polsku, což je skoro kuriózní. Rudolf Hess je poslední odsouzený v Norimberku, který se dožil nešťastného konce, o kterém se dodnes spekuluje, zda se jednalo o sebevraždu, vraždu anebo úmrtí díky stařecké sešlosti,“  dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)